100 Filozofů – 019 – Plotinos

>> čtvrtek 30. září 2010

Filozof devatenáctý:
Plotinos, 205-270 n. l.
Norimberská kronika, 1493

Narodil se ve městě Lykopolis v Egyptě a zemřel v 66. roce svého života. Ve 28 letech začal studovat filosofii a jeho nenasytná touha po vědomostech ho přivedla do kontaktu s Amoniem Saccasem, proslulým Učitelem z Antiochie. Strávil 11 let v jeho škole a pak si přál odcestovat do Indie. Přidal se k jedné expedici, která směřovala do Persie, ale stěží si na cestě uchránil život a vrátil se do Alexandrie. Ve 40 letech se odebral do Říma, kde otevřel Filosofickou Školu ve stejném duchu, jako byla Amoniova – ústní přednášky pro vybrané posluchače. Mezi jeho učedníky vynikal Amelios, který s ním zůstal 24 let. Když bylo Plótínovi 59 let, připojil se k němu Porfyrios. Do té doby Plótínos napsal 21 traktátů a na přání Amelia a Porfyria napsal další – celkem 54 traktátů. Je možno pozorovat jeho vliv na nejvýznamnější římské osobnosti včetně žen. Mnohé rodiny mu svěřily výchovu svých dětí a péči o jejich osud. Plótínovým ideálem bylo mít k dispozici město, kde by založil Platonopolis řízenou Platónovými zákony. Zájmy, které omezovaly imperátora Galliena, bohužel nedovolily uskutečnění této myšlenky. Celá jeho filosoficko-náboženská výuka se zakládá na Kontemplaci, na Sjednocení s Bohem, aby bylo dosaženo takové stadium extáze, které popisoval jako pocit, jemuž není rovno. Jeho poslední zaznamenaná slova byla: „Snažím se povznést to, co je ve mně Božské, k tomu, co je Božské ve vesmíru.“

Plótínos vychází z Triády, která se objevuje ve všech náboženstvích, z toho, co je všem očividně společné ve svém původu. Triáda vznikla z Jednoho Absoluta a každá jeho objektivizace je zbytečná. Z jednoho vyzařuje Triáda: Bytí, Inteligence a Kreace. Bytí je energie, inspirace se všemi potenciály Jednoho. Potřebuje však schéma, formu, kterou mu dává Inteligence. A tato Inteligence se projevuje v Kreaci. V naší malé dimenzi člověka se tato Triáda vytváří stejně jako ve velkém Universu.

O Duši: Zlo není vlastní Duši, ale je k ní „připojeno“ současně s pádem do mnohosti projeveného světa. Duše má dva pohyby: jeden vzestupný a druhý sestupný. Vzestupný je ten, který nás vede k návratu k naší přirozenosti: návrat k Bytí, abychom byli „více Bytím“. Problémem člověka je vrátit se ze světa Kreace do Bytí.

O Lásce: Venus Urania je dcera Dia, Čisté Inteligence. Je to Božská Duše, naše vlastní Duše, která v kontemplaci nachází nadšení prvotního Bytí. Venus Pandemus nebyla schopna vážit si archetypů Krásy, a proto se zamilovala do jejího lesku, který vyzařuje z citových věcí. Takové lásky jsou však krátkodobé, neboť pokud chce dosáhnout skutečné Krásy, je nutné opustit krásy různorodé.

O Bytí a Jednu: Bytí „není“ Jedno, protože Bytí „jsou“ všechny věci. Inteligence také nemůže být První, jelikož ví a potřebuje objekt, aby věděla. Je dvojí a není jednoduchá. Pro dosažení Jednoho je nutné pozvednout sebe sama nad citové věci a zbavit se zla. Je zapotřebí stát se Inteligencí a nabýt to, co ona vidí bez použití zprostředkujícího pocitu.

Nová Akropolis
na Facebooku

Read more...

100 Filozofů – 018 – Diogenes

>> středa 29. září 2010

Filozof osmnáctý:
Diogenes ze Sinope, cca 413/390-327/323 př. n. l.
Norimberská kronika, 1493

Byl učedníkem Antisthéna v Athénách a po jeho smrti se stal hlavním hlasatelem jeho filozofie. Opovrhoval vším majetkem, zabýval se kritikou společnosti a etikou. Stoická politická filosofie je založena na Diogenově pojetí „světoobčana“.

Kynickou doktrínu dohnal až do krajnosti, opovrhuje veškerými lidskými konvencemi, aby mohl žít co nejpřirozenějším způsobem. O této osobnosti existují četné anekdoty, i když zveličováním situací, které dnes nejsme schopni objasnit, se stal téměř legendou. Je jisté, že jeho hrubý plášť a mošna na jídlo se staly symboly kynických žebráků. Později se přestěhoval do Korintu, kde zemřel ve velmi pokročilém věku.

Několik výroků:
- Člověk je učeň, bolest je jeho mistrem. Nic se nenaučíš bez mistra.
- Čím moudřejší je člověk, tím méně má potřeb.
- Muži se žení proto, že jsou unaveni. Ženy se vdávají proto, že jsou zvědavé a touží po nových zážitcích. A tak se tedy oba zklamou.
- Nejsem nerozumný. Jenom nemám týž rozum jako vy.
- Raději kapku štěstí než bečku rumu.
- Jak může být smrt zlá, když v její přítomnosti o ní nevíme?
- Závistníkům se nejlépe pomstíš, budeš-li den ode dne lepší.
- Hledám člověka.

Nová Akropolis
na Facebooku

Read more...

100 Filozofů – 017 – Empedokles

>> pondělí 27. září 2010

Filozof sedmnáctý:
Demokritos, cca 490-430 př. n. l.
Norimberská kronika, 1493

Empedokles se narodil na Sicílii ve městě Akragant (jak se předpokládá), a stejně jako téměř všichni filozofové, kteří budou následovat, pocházel z velmi dobré rodiny a byl předurčen k důležitým pozicím v rámci politického zřízení tehdejších měst. Přesto se u všech uskutečnil stejný jev a tyto osobnosti opustily své vybudované rodinné zázemí a věnovaly se Filozofii, hledajíce jiné cesty. Nicméně prostřednictvím nové cesty, po níž se vydaly, měly významný vliv na život svého města a mnoha lidí, neboť změnily myšlení, poměry atd.

Jednou z věcí, která je vyčítána Empedoklovi, je, že tvrdil, že by raději byl bohem než Králem. Vysvětluje tím, že by raději následoval cestu Evoluce, dosáhl svého božského nitra, než aby se spokojil s tím být Králem lidí. Avšak lidské nepochopení bylo vždy stejné a není velký rozdíl mezi světem před 2500 lety a tím, v němž žijeme nyní. Začal se věnovat filozofickému a mystickému životu a zázračným magickým léčením. Nepochybně měl zvláštní schopnosti a vědomosti a kvůli tomu ho pronásledovalo nepochopení, což je u významných osobností typické.

Existují různé verze popisující jeho smrt. Někteří říkají, že zemřel na Peloponésu: jednoduše na některé ze svých cest, protože už byl starý. Jiné verze říkají, že na konci svého života viděl ohnivý vůz, který ho odnáší na nebe. Další říkají, že raději skočil do jícnu Etny, neboť se považoval za boha, a proto dal přednost smrti uprostřed ohně, jenž byl pro něj vhodným Prvkem. Je jisté, že se neví, jak přesně zemřel.

Z jeho děl jsou známy básně „O přírodě“ a „Očišťování“. Nacházíme v nich nejrůznější myšlenky: náboženské, kosmologické, filozofické učení a velké znalosti biologie. Je možné, že se ocitáme před jedním z velkých lékařů-mágů, a pokud byl v pythagorejské škole, mohl shromáždit větší část učení vztahujících se k Magické Medicíně.

Základní Empedoklovo učení se vztahuje ke čtyřem elementům, které se ve filozofických knihách obvykle uvádějí jako Čtyři Kořeny. Je jedním z mála předsókratovců, kteří jasně vysvětlují Čtyři Elementy pod stejnými názvy a ve stejném pořadí, v jakém je převezme tradiční Alchymie. Proč se tento filozof dotkl Čtyř Elementů nebo Čtyř Kořenů? Protože se také on odvolává na problematiku, kterou se zabýval Parmenides? Vztah mezi Bytím a Ens: absolutem, jedním, nehybným atd. Pro Empedokla jsou Čtyři Elementy kořeny, které se objevují ve všech věcech a které jsou věčné, nezničitelné, jsou vždy a stále se mezi sebou různě spojují, takže vznikají různé předměty, jež se našim očím jeví jako odlišné. V obměnách těchto kombinací je zahrnuto to, co je pro nás pohybem, avšak není to nic jiného než různé formy kombinací, které existují mezi Elementy.

Věřil ve stěhování duší: „V jiné době jsem byl mladíkem a dívkou, keřem, ptákem a rybou v moři“.

Nová Akropolis
na Facebooku

Read more...

Datum

23.09.2010